TOUHA.

22. února 2010 v 18:29 | N E V Ě D O M Á |  Pocity
Když jsem na blogu začínala, nikdy jsem si nemyslela, že bych dokázala dojít tak daleko. Být v něčem pro ostatní tak dobrá, je skvělí pocit. Ráda bych, abych získala znovu ten elán do mého psaní. Už nedokážu být tak realistická a použít do článků toho mírného pesimismu, ale zároveň chápání v lidi. Jak šel čas, tak s časem vypršel i můj "vrozený talent" jak někteří říkáte. Možná jsem ho nikdy neměla, jen psala srdcem. Změna je život a i když se říká, že lidé se mění, není tomu tak. Možná je to už opotřebované klišé, ale to lidské názory se mění. Možná že to nerozpoznáme, jsou to skrývající se názory za tlustou slupkou v nás a také málo-obdivující stereotyp. Někdy bych si ten stereotyp přála, protože v mém životě se objevují věci, na které bych raději zapomněla. Každým dnem se přihodí něco nového a ať se snažím jakkoliv být šťastná, nedaří se mi to. Ale nikdy jsem se nevzdala. Kdyby ano, už ležím někde pod autem, nebo skážu z mostu. Život je krutý, nesnášenlivý, bez něj by jsme ale nepoznali opravdovou realitu. Ale nač tohle všechno znát.. všichni jsme na světě z nějakého důvodu. Nebo je tomu snad jinak? Tohle je šílená otázka. Ani sama nevím, čemu věřím. Je už tolik náboženství a tolik názorů, že je někdy lepší žít a neptat se. Realita by nás kolikrát mohla dost zaskočit. Ale vždy je to o názoru, všichni máme nějaký.
Když už jsem chvíly šťastná, tak mě zaskočí něco, co mě položí na kolena. Zase prožívám návaly starostí a stresu, který se jednou vymkne mé kontrole. Možná je to o touze, mít člověka, kterého miluji. Jeho oči by dokázaly přivolat každou konvici k varu, jeho úsměv by stál i za další trápení a ucítit jeho objetí by stálo za jakkoukoliv porážku. Ta touha snad ani nejde popsat, na to se nedají najít ty správná slova. On je něčím zvláštní a i přes jeho chyby, úžasný. Být tak 15cti letá holka, bylo by všechno jinak. Každýmu klukovi jde jen o vzhled, věk a sex. No dobrá, najdou se vyjímky. Udělala bych cokoliv, kdybych u něj měla aspoň šanci, ale proč v něco doufat, když už to nemá cenu. Trvá to tři měsíce a po tu dobu mi ani na chvíly nebylo o nic víc fajn. Ostatní už nudím svým vyprávěním o tom, jak mě to všechno štve a není divu. Měla bych se probudit a konečně si uvědomit realitu. Začít pořádně žít, jako tehdy, když jsem nebyla žádná sobecká a ukřičená pesimistka, ale užívala jsem si života. Vlastně, to je už taky pěkně dávno. Jedna velká chyba za druhou. Ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy byla šťastná. Možná že se lituji, řeklo mi to už mnoho lidí, ale nedokážu být zticha a přemýšlet optimisticky, když realita je úplně jiná.
 


Komentáře

1 Jacksonová Jacksonová | Web | 22. února 2010 v 20:53 | Reagovat

S tím klukem a takovou touhou po obetí teď také bojuju a je to hrozné...kdo by to řekl,že tak někdy bude toužit po obetí jiné osoby :'-(

2 Ideantka Ideantka | Web | 22. února 2010 v 21:12 | Reagovat

Jako bych četla článek o mně - ale před několika měsíci. Je konec.
Je težké vzdát se někoho, když je "dokonalý", já to měla lehčí. Už to nebyl on, milovala jsem jeho starší Já.

3 S M U T N Á S M U T N Á | Web | 23. února 2010 v 14:01 | Reagovat

:)

4 Yadnee Taikuutta Yadnee Taikuutta | Web | 23. února 2010 v 18:05 | Reagovat

aha, další člověk, který má tak podobný život. vadí mi, když mi lidé říkají, jak se lituju, a proč se neraduju, proč nežiju. mám chuť jim vecpat do jejich závitů mozkových to, jak jsem nešťastná, jak jsem citlivá, jak jsem nemocná, jak jsem v depresích, a jaké mám problémy. jenže oni tomu nerozumí. nechápou. tolik bych se chtěla radovat tolik, jako před lety.
proč je to pryč?

5 Yadnee Taikuutta Yadnee Taikuutta | Web | 23. února 2010 v 18:06 | Reagovat

vždycky si řeknu, že už to bude v pohodě. začínám být šťastná, zase se radovat. a pic, příjdu o další přátele, nebo o další věci, které mě těšily. můj život vje sloitý, a NEJDE Ho popsat pár slovy.

6 eskarina eskarina | Web | 23. února 2010 v 23:25 | Reagovat

každému z nás se děje každý den něco nového.. a komu ne, toho trochu lituju, protože to by znamenalo,že ten dotyčný žije každý den naprosto stejně a to by bylo trochu smutný, ne?

7 L>ůCi* L>ůCi* | Web | 26. února 2010 v 13:49 | Reagovat

Krasne napsane..:)

8 Zvejkaczqa* Zvejkaczqa* | Web | 4. března 2010 v 15:04 | Reagovat

Na světe je spousty otázek na které i když budeš hledat odpověd jak dlouho chceš, tak jí stejnak nezjistíš. Ale my jsme jenom lidé, a lidé mají pořád na něco otázky a ke všemu připomínky, takže co naděláš;) No, kluci, téma samo o sobě, to ani nemá cenu řešit, protože pak se člověk akorát trápí. Seš mlaďoučká, určitě i hezká a na světě ještě potkáš takových kluků, že teď se tím zas tolik netrap ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama